Naše tělo má vnitřní strukturu, kterou tvoří pavučina svalů, vazů, fascií, šlach, nervů, vlásečnic, ale i jemných programů centrálního nervového systému.  Když se objeví bolest, znamená to, že naše vnitřní struktura začíná být více, či méně ohrožena. Tělo má eminentní zájem svoji vnitřní strukturu opět obnovit. A tak se většinou za pár dnů dáme do pořádku i bez návštěvy lékaře, nebo nějakého razantního vnějšího zákroku. Klasik říká, že léčená rýma trvá týden a neléčená sedm dní. V případě obyčejné rýmy se obnoví vnitřní tělesná struktura za týden. U jiných nestabilit je to jinak.

Čím nejčastěji narušujeme zdravou strukturu pohybového systému? Proč nás bolí v zádech?

1. MÁLO PESTRÉHO POHYBU

Nejčastější příčinou bolestí zad nejsou nádory, nebo výhřezy plotének, ale obyčejný nedostatek pestrého pohybu. Ponejvíc sedíme. A ponejvíc sedíme na nevhodných židlích, před nevhodně umístěným monitorem. Naše tělo je stvořeno k pohybu. Ne k sezení. A už vůbec ne k sezení 8 -10 hodin denně. Přirozenou reakcí těla je pak bolest. Která nás nutí se protáhnout, natáhnout, pohnout, projít. Nesedět!

Pohyb je pro člověka a lidská mláďata trochu problém. Zatímco mláďata jiných savců se naučí chodit  poměrně rychle, tak lidským mláďatům to trvá cca 12-15 měsíců. Roční štěně by mělo mít za sebou základní výchovu (přivolání ke mně, nesmíš, místo apod.). Oproti tomu   roční dítě začíná teprve trénovat chůzi.  Koho pohoršuje srovnání dítěte se štěnětem, tak mohu posloužit příkladem holoubat. Holoubata vylétají nesměle z hnízda již ve 3.-5. týdnu od vylíhnutí.

Pes, ani holub nikdy nenapíší román, nebo nesestaví počítač. Člověk je obdařen inteligencí, nicméně na pohybové výbavě  mu příroda ubrala.

A člověk si tuto základní situaci sám ještě dál komplikuje.

Lidským mláďatům škodí mnohahodinové sezení v nevhodných školních lavicích. Dospívajícím nepřidává sezení před počítačem, sezení v autě. Náš svět je chudý na pohyby. Dnes už netančíme kolem ohně, neskáčeme přes fatru, neplaveme každý den, neběháme za kořistí, nešplháme po liánách, nehoupeme se na větvích.  Těla našich mláďat jsou nemotorná, často již v mládí obézní, alergická na květiny a sluneční svit.

Mimochodem, kolegyně Hovorková udělala terénní výzkum ve školkách a zjistila, že malé děti nosí v 75% malé boty. Tím se zadělává na celou řadu pozdějších problémů. Třeba s pánevním dnem. http://nanohou.cz/male-boty-nosi-75-procent-deti/

 

Omezte sezení, udělejte změnu pozice nejdéle po 20 minutách, po 50 minutách udělejte pár kroků (chvála kuřákům v tomto směru), dopřejte si delší svižnou chůzi, skočte do bazénu, vyzkoušejte jógu, nebo tajči, tančete, občas se vyvěste na hrazdě, nebo na větvi stromu, choďte chvilku pozadu, zkoušejte nové sporty a nové cviky.  Zkuste alespoň doma vyměnit sezení na židli, nebo sedačce za sed na zemi, nebo na míči, meditačním polštáři. Všechno je lepší, než luxusní sedačka lehačka.

 2. PŘETÍŽENÍ A NEPŘIPRAVENOST NA POHYB

Velmi častou příčinou nestability a následné bolesti zad je jednostranné přetížení pohybového systému. Celodenní sezení vede k přetížení pohybového systému. Stejně tak celodenní chození a stání na nohou přetěžuje pohybový systém. Autonehody a úrazy také patří k událostem přetěžujícím náš vnitřní systém. Víme, že zlomenina i po třiceti letech může reagovat na změny počasí a ozvat se.

Bolest zad se často objevuje, když se necháme uvrtat k pohybům na které není naše tělo připraveno. Manželka po nás chce nadzdvihnout piano, nebo kredenc. Nadzdvihneme. Přetížíme si nepřipravené svaly. A objeví se bolest.

Do této kategorie patří někteří víkendoví běžci, cyklisté a tenisté. Celý týden sedí v autě, nebo za stolem a o víkendu se otejpují od hlavy k patě, natáhnou si bandáže, nerozcvičí se a …jdou na to.  Po „sportovně“ prožitém víkendu se tito borci potkávají v pondělí na poradě zafačovaní, kulhající, úpící, ale šťastní a sdílí kolik kilometrů, nebo kolik setů kdo, kdy a jak uhrál.

 

Dopřejte si alespoň 2 x týdně kondiční trénink, nejen víkendové sportovní „soutěže“. Investujte do dobrého osobního trenéra (nebo fyzioterapeuta), který na vás pozná, co skutečně potřebujete pohybově kompenzovat. Prostě si nekoupíte tak krásný nový mobil, ale budete mít „za zadkem“ odborníka na pohyb, který vám poradí, jak nejlépe kompenzovat váš běžný životní styl (u někoho sedavý životní styl, u jiného celodenní stání na místě, nebo celodenní chození).

3. ROZLADĚNÉ SVALY

Svaly (fascie, svalové řetězce) jsou jako struny na kytaře, nebo na harfě. Některé musí být víc napnuté, jiné trochu uvolněnější a pružnější.  Dohromady tvoři naše svaly, šlachy, klouby a kosti ohromný orchestr. Který musí být sladěný a sehraný dohromady. Tanečník se pohybuje elegantně a ladně, protože má skvěle sladěné struny svých svalů. Jeho pohybový systém je vymazlený jako švýcarské hodinky. Proto kráčí elegantně, dokáže zrychlit během chvilky, radost se na něj dívat. Bohužel náš svalový orchest je často rozladěný až hanba. Hraje falešně. A my se hrbíme, nebo se  prohýbáme v bedrech jako kačer Donald, kulháme, různě se kroutíme, nakláníme, předsouváme hlavu.

V průběhu života se automaticky některé struny (=svaly) povolují a jiné struny se napínají až k prasknutí (např. břišní svaly se oslabují a čtyřhranný bederní sval se zkracuje). To je přirozené.

Nepřirozené je, že si často pán tvorstva nenajde čtvrt hodinku času na aktivní protažení těla. Přitom by stačilo 15 minut denně, abychom oslabené svaly aktivovali a zkrácené zase protáhli.

Za rozladění svalové souhry samozřejmě mohou i úrazy, natržené svaly, operace („císař“) a absence následného ladění. Poměrně běžně se pacienti po břišních operacích nedostanou k fyzioterapeutovi, klasicky ženy po porodu.

Dobře sladěné tělo poznáme podle svalové souhry, integrace svalové činnosti, pohybové koordinace. Tu můžeme vidět u tanečníků, dobrých běžců, akrobatů, gymnastů.

 

Opakem pak je svalová ztuhlost, omezená pohyblivost, kterou můžeme vidět např. u Parkinsonovy choroby. Takovým extrémem pak je rigor mortis, neboli posmrtná ztuhlost. Čím lepší svalová souhra a pohybová koordinace, tím jsme živější.

 Rozvíjejte celé tělo. Nejen biceps, nebo břišní svaly, nebo nohy. Věnujte čas protažení a rozehřátí svalů před sportovní zátěží. A dopřejte si opět protažení, nebo masáž po sportovní zátěži. Poraďte se s fyzioterapeutem, nebo kondičním trenérem, které svaly zrovna vy potřebujete aktivizovat a které uvolnit. Po poradě s lékařem zkuste tančit, projeďte se na skateboardu, kolečkových bruslích, vyzkoušejte tajči, skákejte na trampolíně, udělejte si občas kotoul.  

4. VYSTRAŠENÉ TĚLO

Málokdo si uvědomuje, že naše tělo je citlivé a vnímavé. A že je pro něj nepřirozené pohybovat se rychlostí vyšší než cca 11-15 km za hodinu. Každopádně pro něj není přirozené pohybovat se denně rychlostmi nad 130 km k hodině.

Mimochodem i proto jsou těla profesionálních řidičů nespokojená, bolavá.  Jasně, protože celý den a týden sedí, protože jsou ve stresu, protože se špatně stravují, protože mají rozházený cyklus spánku a bdění atd.. A podle mě svoji roli hraje i „ohrožení“ z nepřirozeného pohybu – tisíce kilometrů měsíčně.

Tělo strašíme mnoha různými způsoby. Tělo umíme dobře strašit a děsit i sledováním televize. Kdy jste se naposledy dívali na sentimentální film a plakali jste? Pláč je tělesná měřitelná reakce. U veseloher se zase řehtáme. I smích má své důsledky. Erotický film nás navnadí k milostným hrám. I vliv erotického snímku má měřitelné projevy. Podobně kulinářské pořady. A stejně tak horory. Po dobrém hororu se sami bojíme jít večer na záchod.  Čekáme, že  někdo na nás vybafne, nebo nás přepadne. I  strach má měřitelné projevy.

Sami si odpovězte, co se stane s naším tělem, když ho celodenně vystavujeme televiznímu válečnému zpravodajství, atentátům, násilí, zlobě a nenávisti.

Jasně, čtenáři často říkají: “Ale my to máme puštěné jen jako kulisu. My to neposloucháme..“

A já dodávám:“ Určitě, vy tu kulisu neposloucháte, ale možná vaše tělo ano. Ne náhodou jsou v naší zemi blahobytu nejprodávanější léky proti nespavosti a proti depresi.“

Dnes víme, že bolesti zad velmi často souvisí s psychikou. Proto v některých případech léčby bolestí zad lékaři správně předepisují i antidepresiva. Čili, omezme zbytečný stres. A ten filmový možná není ten největší, který zažíváme, ale zase ho můžeme poměrně snadno vyřešit. Zmáčknout červené tlačítko na dálkovém ovladači.

 

Zvažte, jestli by vám nepomohla trocha internetové a televizní diety. Můžete změnit svůj obvyklý informační žánr a dopřát si víc veseloher, pohádek. Dost možná začnete klidněji spát a uvolní se i chronicky zaťaté svaly. 

5. ŠPATNÉ POMŮCKY

Jaké všechny pomůcky nám pomáhají prožít život v relativním pohodlí?

• Boty
• Matrace
• Polštáře
• Židle
• Stoly
• Kabelky a tašky
• Opěrky

Potenciální zdroje pohodlí se časem promění ve zdroje trápení pro naše tělo. Zvláště pokud pravidelně pomůcky neměníme a neservisujeme. Pomůcka nám má pomáhat udržovat jednotlivé části těla ve správném nastavení. Což je ideál. Praxe prošlapaných bot a proležených matrací bývá jiná. Stačí zkombinovat nevhodnou obuv (např. deformující prsty a na podpatku) s mizernou židlí. Přimíchejte trochu nadváhy, třicet let starou matraci a máte časovanou bombu, která bude postupně nahlodávat vnitřní strukturu těla.

 Udělejte si audit svých pomůcek pro pohodlný život. Jak moc proleželé jsou vaše matrace? A co židle v práci? Jak vypadá? Je to ta správná? Nepřipomínají vaše polštáře kus betonu?  Netrávíte náhodou celý den na podpatcích? Máte opravdu monitor umístěný ve výšce očí? V jakých botách chodíte běhat?  

Naštěstí vhodné kompenzační cvičení může pomoct tělu obnovit zdravou strukturu. VÍC INFORMACÍ O KURZECH A CVIČENÍ